Bytový dům v památkové zóně v Praze v Nuslích ušetří ročně 100 000 Kč

Členové místního SVJ začali uvažovat o vlastní elektrárně už před pár lety. Bylo vlastně dílem náhody, že poptávku finálně zadali právě v okamžiku, kdy nabyl účinnosti zákon LEX OZE I. Ten posunul možnosti komunitní energetiky v bytových domech o mílové kroky dopředu. Elektřina z fotovoltaiky už se nemusela používat pouze ve společných prostorách, ale mohli z ní mít užitek všichni obyvatelé domu. A ještě navíc už nebylo potřeba pro instalace do velikosti 50 kWp vyřizovat stavební povolení.

„Chtěli jsme ušetřit za elektřinu a tohle byl smysluplný způsob, jak toho docílit. Zvažovali jsme, že bychom díky fotovoltaice ušetřili za ohřev vody. To nám dávalo smysl zejména v době, kdy ceny plynu vylétly nesmyslně vysoko. V mezičase ovšem cena plynu opět klesla a místo toho se naskytla nová možnost, kdy díky společné elektrárně můžou šetřit i jednotlivé domácnosti v našem domě,“ vzpomíná předseda výboru SVJ Vít Chocholoušek.

Jelikož Nusle spadají do ochranného pásma, které tvoří tzv. nárazníkovou zónu historického centra Prahy, bylo nutné při plánování fotovoltaiky žádat o svolení Národní památkový ústav (NPÚ). Respektive, abychom byli přesní, samotná instalace elektrárny by se možná bez povolení obešla. Bez souhlasu NPÚ by ovšem nebylo možné čerpat na její pořízení dotaci. Ta přitom u bytových domů může pokrývat až 50 % celé investice, takže rozhodně bylo o co stát.

„Povolení od památkářů si bytové domy řeší po vlastní ose. My jim k tomu ale pomáháme nachystat potřebné podklady. Sepíšeme základní informace o elektrárně, vytvoříme předběžnou vizualizaci fotovoltaiky z různých úhlů, dodáme specifikace panelů apod.,“ vysvětluje Michal Mládek, z S-Power Energies.

„Máme zkušenost, že v památkových zónách se klade důraz na to, aby panely měly černý rám nebo aby ideálně byly celé černé. Přesně takové technologie máme ve svém portfoliu, takže v tomto směru můžeme vyjít maximálně vstříc i bytovým domům v památkových zónách,“ doplňuje Mládek.

Ulice Pod Terebkou naštěstí není v těsné blízkosti centra, tudíž nehrozí, že by střešní fotovoltaika byla viditelná například z Pražského hradu. Díky tomu NPÚ nevidělo pořízení solární elektrárny jako problém. Úředníci se pouze doptali na několik upřesnění a po sotva dvojnásobném překročení lhůty k vyjádření dali zelené energii zelenou. Poté už nestálo v cestě skoro nic. Tedy až na definitivní výběr instalační firmy.

„Oslovili jsme několik instalačních firem. U všech jsme se hned v úvodu zaměřili na to, jakou mají historii. Zajímalo nás, kolik let fungují, jaké mají reference a kdo za nimi stojí. Společnost S-Power Energies už toho za sebou měla hodně, tak se dostala mezi finalisty. Nad ostatními nakonec zvítězila přístupem obchodníků i nabízenou cenou,“ komentuje pan Chocholoušek.

Smlouva se podepsala loni koncem září a instalovalo se letos v průběhu února. V polovině měsíce se nejprve během tří dnů odbavily elektroinstalační práce. Na sklonku měsíce pak následovala třídenní montáž 52 panelů. Ty jsou umístěny na východní a jižní straně střechy.

Začátkem března už stačilo vše finálně propojit a ověřit funkčnost. Po revizní prohlídce bylo vlastně hotovo. Distribuční společnost pak začátkem května oficiálně připojila fotovoltaiku k síti výměnou elektroměru ve vůdčím odběrném místě.

V celém SVJ je 17 bytových jednotek. Původně se předpokládalo, že se ke společnému zdroji připojí všechny, ovšem nakonec se našly dvě výjimky, které z různých důvodů elektřinu ze slunce využívat nebudou. To ale ničemu nevadí.

Jak už jsme zmínili výše, zákon LEX OZE I nastavil pravidla tak, že u bytových domů už není nutný 100% souhlas všech členů. Připojit se můžou jen ti, kdo chtějí.

„Je to jako s koláčem na rodinné oslavě. Když někdo nemá chuť, o to víc zbyde na ostatní,“ vysvětluje Michal Mládek a doplňuje, jak je to v tomto případě s příděly pro jednotlivé domácnosti: „Odtud nevyužité přebytky putují do připojených domácností podle tzv. alokačního klíče.“

Alokační klíč určuje, jakým způsobem se elektřina v rámci bytového domu rozdělí mezi jednotlivé domácnosti. Využívá se v případech jako je tento, kdy se fotovoltaika připojuje k vůdčímu odběrnému místu (obvykle ve společných prostorách) a následně se přebytky posílají do tzv. přidružených odběrných míst, kterými jsou jednotlivé bytové jednotky.

Definování alokačního klíče je ryze v režii bytového družstva nebo SVJ. Je tedy na obyvatelích domu, aby se domluvili, zda chtějí energii z vlastního zdroje mezi sebe dělit rovným dílem, podle podílu vlastnictví, podle počtu osob v domácnosti, nebo třeba podle reálné spotřeby elektřiny na základě vyúčtování od dodavatele.

V tomto případě se členové SVJ rozhodli rozdělit vyrobenou elektřinu podle podílů vlastnictví. Elektřinu, která by připadla na nezapojené dva byty, si připojené domácnosti rozdělí podle stejných poměrů.

Výhodou je, že v jednotlivých bytech nebylo třeba nic měnit. Nikdo nepřišel o svobodu volby vlastního dodavatele elektřiny, nikdo nemusí měnit své smlouvy. Ve všech bytech zároveň zůstávají stejné elektroměry i jističe. Jediné, co se měnilo, byl hlavní jistič pro společné prostory kvůli instalaci vůdčího odběrného místa.

Vzhledem k tomu, že instalovaná elektrárna nemá bateriové úložiště, počítá se s tím, že obyvatelé spotřebují zhruba 60 procent vyrobené energie. Zbytek prodají do sítě. Takto by měli podle propočtů jen v prvním roce využívání elektrárny ušetřit přibližně 100 000 Kč.

Celková cena elektrárny činila 1 056 000 Kč. Z toho přesně 50 % pokryla dotace programu Nová zelená úsporám, kterou navíc SVJ čerpalo už předem, formou zálohy. Z fondu oprav, který SVJ využilo k pořízení fotovoltaiky, tak stačilo uhradit pouze polovinu celkové částky, tedy 528 000 Kč.

„Podaří-li se obyvatelům domu spotřebovat 60 % vyrobené energie, vrátí se jim investice už za necelých šest let,“ upozorňuje Michal Mládek a dodává: „Pokud by se podařilo podíl spotřebované elektřiny navýšit až na 70 %, byla by návratnost o to rychlejší.“